Wikipedie

Pochází z Proseče, kde výroba dýmek začala už v roce 1842. Tímto řemeslem se zabýval už v době před první světovou válkou dědeček Stanislava Bati, v práci pokračoval jeho strýc a v rodinné dílně vypomáhala i jeho maminka.^[1] Stanislav Baťa je původní profesí námořník, během života v dýmkařské rodině ale pronikl do postupů výroby dýmek a následně rodinnou dílnu převzal.^[2] Svou první dýmku vyrobil v roce 2002 a k roku 2024 byl už jediným výrobcem na Prosečsku, který navazoval na tradici domáckého zpracování dýmek.^[3][4] Rodinnou firmu vede společně se svou manželkou Janou, ta se stará o propagaci a obchodní záležitosti.^[5] Jeho dýmky jsou oblíbené zejména u rybářů, myslivců či členů vojenských historických spolků, kdy vyrábí dýmky buď podle starých vzorů, nebo s vlastní autorskou invencí.^[6] Výrobky Stanislava Bati se objevily jako rekvizity i ve filmu Nosferatu (2024).^[7] Kromě toho pořádá pan Baťa i workshopy, kde s výrobou dýmek seznamuje širší veřejnost, zejména ve spolupráci s Muzeem v přírodě Vysočina.^[8]

Ve své dílně vyrábí Stanislav Baťa jak klasické trojdílné dýmky, oblíbené zejména v době první světové války a v meziválečném období, tak i později oblíbené dvojdílné dýmky čibukového typu. K výrobě selských dýmek nejčastěji používá olšové dřevo na hlavičku dýmky a lískové dřevo na troubel,^[1] na čibuky využívá kořeny vřesovce (briár).^[6] V zásadě se ale dá použít jakékoliv dřevo, na kterém se dá udit.^[2] Dřevo na dýmky si nejprve nařeže na malé hranoly, které povaří a nechá až tři měsíce vyschnout. Následuje ořezání do hrubého tvaru dýmky, vyvrtání otvorů kouřového kanálu a opracování hlavičky na soustruhu. V další fázi se dýmka barví a ošetřuje šelakovou politurou, díky které jsou dýmky lesklé a odolné vůči ohoření. Na závěr je potřeba ještě dýmky leštit, čímž vynikne kresba dřeva. Mimo jiných technik ovládá pan Baťa i tradiční techniku součkování, kdy je hlavička dýmky pokryta po celé ploše drobnými vrypy. Náustky dýmek se v minulosti dělaly z kaučuku, dnes jsou v dílně pana Bati využívány především akrylátové výrobky. Kovové části a víčka pochází z dílny jeho otce Ladislava, který se věnoval pasířství se zaměřením právě na kovové části dýmek.^[1] Celková doba výroby jedné trojdílné dýmky může být až půl roku.^[6]

V roce 2016 byla tradiční výroba dýmek na Prosečsku, jejímž je dnes jediným představitelem, zapsána na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Pardubického kraje.^[9] Za svou řemeslnou práci získal Stanislav Baťa v roce 2024 titul Nositel tradice Pardubického kraje^[4] a v roce 2025 celorepublikový titul Nositel tradice lidových řemesel.^[10]