Dýmky i fajfky nejsou obyčejné zboží. Je to vášeň. S radostí je vyrábím a tuto radost chci předat i svým zákazníkům.
I proto jsem zapsán do Seznamu nehmotných statků tradiční lidové kultury Pardubického kraje.
reportáž o výrobě dýmek pro ČT
rozhovor o výrobě fajfek v rádiu Blaník
Reportáž o výrobě dýmek od Renaty Šáchové
Baťovi prožili století mezi fajfkami
26.11.2018
https://krkonossky.denik.cz/zpravy_region/batovi-prozili-stoleti-mezi-fajfkami-20181127.html
„Už můj děda je vyráběl ještě před první světovou válkou. U nás je to takový fajfkařský kraj. Dýmky se tam dělaly v každé chalupě,“ prozradil v rozhovoru Stanislav Baťa, který kolekci výtvorů nejen svých, ale i svých předků přivezl předvést na adventní trhy do Kuksu.
K výrobě dýmek vás tedy přivedla rodinná tradice?
Byla to hlavně rodinná tradice, když celý život vyrůstáte mezi fajfkami, tak vás to k tomu dotlačí. Svoji první fajfku jsem vyrobil asi před dvaceti lety. Měnily se podle módy, období. Třeba tyto třídílné se nejvíce používaly a vyráběly za první světové války a pak v meziválečném období. A po druhé světové válce se začaly hodně používat dvoudílné, v tureckém stylu - čibuky. Jsou jednodušší, praktičtější na dnešní uspěchanou dobu. U třídílných přece jen záleželo na tom, jak se o ně člověk staral, každý den se musely vyčistit.
Jak dlouho trvá výroba?
Hodně lidí se na to ptá. Třeba na výrobu těchto prvorepublikových musím nejdřív zajít do lesa a vybrat si dřevo. Špalek rozřežu, uvařím, nechám uschnout a pak ho musím navrtat. A nevrtám jednu fajfku, ale i sto kusů. A pak zase čekám, třeba čtrnáct dní, záleží na počasí. Pak je namořím, nechám, naolejuji a zase čekám. Fajfka nejde vyrobit do čtrnácti dnů. Cyklus výroby od přípravy dřeva až do konce trvá i půlroku.
Jaký materiál na výrobu používáte?
Čibuky jsou vyrobeny z kořene vřesovce a tyto staré trojdílné se vyráběly převážně z olše. Ale dá se použít jakékoli dřevo, na kterém lze udit maso. To znamená dřevo, které nemá žádné silice, pryskyřice a taky trochu vzdoruje žáru. Hlavičky a dřevěné části se dělaly různě velké. Kdo kouřil dlouho, potřeboval velký „kotel“, kdo kouřil kratší dobu, pořídil si menší fajfku.
Kovové části si také sám zhotovujete?
Toto jsou ještě pozůstatky po mém tátovi. Udělal jich tolik, že je snad já ani nebudu muset vyrábět.
Jaký zájem je v dnešní době o fajfky?
Je to spíš taková kuriozita, ale mají o ně zájem i rybáři, myslivci a členové historických vojenských spolků, patří to k nim.
Zdroj: https://krkonossky.denik.cz/zpravy_region/batovi-prozili-stoleti-mezi-fajfkami-20181127.html
ČESKÝ ROZHLAS PARDUBICE - POVÍDÁNÍ O FAJFKÁCH
Dnes už je ale Stanislav Baťa zřejmě posledním řemeslníkem v Proseči, který zůstal věrný tradiční ruční výrobě. I proto byl zapsán v roce 2016 do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Pardubického kraje.
Dýmka z hrušně i olše
„Dýmka se dá vyrobit z jakéhokoli dřeva, na kterém se může udit,“ tvrdí dýmkař Stanislav Baťa. A i když se obecně pro výrobu dýmek zřejmě nejčastěji používá dovozové dřevo briér, on sám hledá rád materiál v zahradách nebo v lesích na Prosečsku. Tím vlastně také navazuje na tradiční řemeslnou dýmkařskou výrobu, kde na počátku nejčastěji využívali dřeva hrušně, javoru a olše. Tyto původní materiály používali na výrobu dýmek také jeho děda a otec, po kterých dýmkařskou dílnu Stanislav Baťa nakonec převzal. Byl sice původní profesí námořník, ale mezi dýmkaři vyrůstal a mnohé odkoukal.Na půli cesty. Dýmyky jsou připravené k dalšímu opracování
Kromě šikovných rukou je podle Stanislava Bati k výrobě dýmek potřeba hlavně trpělivost. Jak sám říká, každou z dýmek totiž vezme v průběhu výroby znovu do rukou minimálně dvanáctkrát.
Zároveň se u každé z těchto operací dá dýmka podle něj třikrát zkazit natolik, že se pak hodí jen do kamen. Kromě toho je potřeba mezi jednotlivými úkony často čekat, aby například dýmka uschla, vsákl se do něj olej apod. Dohromady je to u každé z dýmek „pročekaných“ 21 dní. Někdy se ale při tom dřevo odmění opravdu unikátní kresbou. Takové dýmky jsou pak velmi ceněné.
