Zakuřování

Z pozůstalosti „stavitele Čermáka“ z Hradce Králové

Napsáno pravděpodobně v 70-tých letech

Popis částí:

Hlavička

Krček

Náustek ( někdy také špička)

Hlavička s krčkem jsou vyrobeny z jednoho kusu Bruyerového dřeva, které je dováženo z krajů Středomoří. Bruyerové dřevo pro své vlastnosti nejlépe vyhovuje pro výrobu čibuků a dýmek. Není však nehořlavé, jak se někteří lidé domnívají. Nehořlavost a dlouhá životnost se zajistí správným zakouřením. Nakouření je velmi důležitá záležitost, na které je závislá životnost výrobku. Při zakuřování nesmí dojít k hoření dřeva, ale pouze k vytváření karbonové vrstvy, která hoření dřeva zabraňuje. Nakuřování není procedura nijak příjemná. Opravdový požitek z kouření je až po zakouření, kdy můžeme vychutnat vůni tabáku bez jakýchkoliv pachutí. Pro nakuřování jsou mezi kuřáky doporučovány různé recepty:

Některé jsou vhodné, většina však je nevhodná a vede k poškození až znehodnocení fajfky. Rozhodně nevhodným způsobem je namočení čibuku do lihu, nebo do nějakého alkoholu. Zničí se tím povrchová úprava a podpoří hořlavost dřeva. Nejjednodušším způsobem pro zakuřování je následující postup:

Zakoupený výrobek opatrně rozebere a profoukáme jeho části. Vytřeme prach z hlavičky a nenásilně sestavíme. Nasliněným prstem důkladně navlhčíme vnitřní stěny hlavičky. Tu pak naplníme tabákem, který ve vrstvách dobře stlačíme a zapálíme tak, aby hořel po celém povrchu. Správné nacpání je pro dobré kouření velmi důležité. Silně napěchovaná náplň špatně táhne, slabě nacpaný čibuk zase rychle hoří, což má při zakuřování neblahé následky.

I když uznáváme, že doporučovaný postup vlhčení slinami není hygienický, je však nejúčinnější. Vlhčení vodou není účinné, jelikož voda stéká na dno a zvlhčí tabák, který se nenechá dokouřit. Sliny se naopak drží na stěnách a nestékají. Kouření provádíme pomalými dlouhými tahy, abychom nemuseli tabák stlačovat nebo znovu zapalovat, a vykouřili jsme pomalu celou náplň do posledního lístečku. Nově zakuřovaný čibuk nevyklepáváme po vykouření, necháváme i s obsahem vychladnout. Teprve potom popel vyklepeme. Vyklepávání se nesmí provádět o tvrdý předmět. Po nechávání popele po vychladnutí má za účel utvoření žádoucí karbonové vrstvy uvnitř tabákového otvoru. Po vyklepání nečistíme tabákový otvor škrabátkem, ale pouze prstem, abychom neseškrábli tvořící karbonovou vrstvu, která ještě dobře nepřilnula ke kotlíku. Čibuk hned po kouření nerozděláváme, ale necháme vyschnout. Vlhkost v krčku zapřičiňuje bobtnání a náustek nejde vytáhnout. Násilné vytahování vede často k rozštípnutí krčku nebo ulomení čepu křehkého náustku. Hlavička se při zakouření nesmí nadměrně zahřívat. Nadměrné rozpálení může vést až ke zničení fajfky. Čibuk po vyklepání popele necháme dobře vyschnout, a teprve suchá můžeme znova naplnit, aby kouření bylo příjemné. Druhou náplň necháme po vykouření rovněž vychladnout i s popelem. Teprve třetí náplň je možné vyklepat hned po kouření. Po vyklepání popela foukneme do náustku, aby se usazená vlhkost z náustku dostlala do hlavičky, kde se rychleji vypaří. Čibuk je nakouřený asi po desátém použití.